Poohlédnutí za podzimem a zimní příprava

Koncem srpna jsme vlítli do Krajské soutěže mladších žáků, která byla dle nového systému rozdělena na dvě části (neoficiálně - sever a jih). Bohužel kvalita soutěže šla rapidně dolů a protože díky přístupu k fotbalu v Rakovníku nám nezbývalo, než se aktivně zapojit. Po prvních třech deseti brankových vítězstvích jsem přestal psát o jednotlivých utkáních, protože nebylo co. Podzimní části jsme hladce prošli s jednou remízou v Berouně a v posledním kole i prohrou doma s Dobříši. Dalo se sledovat, že úroveň hry Tatranských, šla v průběhu dolů. Né ani tak herně, ale pocit nepřekonatelnosti udělal své. Častá nechuť ke hře a slova mě to nebaví, oni jsou slabí atd.... Najednou na Tatran přijela Dobříš, která nám chtěla vrátit domácí porážku 2:5 a od začátku tatranským šlapala na paty, nenechala je vydechnout, byli dřív na míči - prostě chtěli hrát fotbal a chtěli vyhrát - a vyhráli. Mladíkům s Tatranu došel dech a s hrou soupeře si prostě neporadili, byli nervózní při zakončování, bezhlavě se pouštěli do soubojů 1 proti 3 (no protože ono to předtím vždy vycházelo) a udělali 3 hrubky. Normálně bych napsal únava po sezóně hrála svoji roli, ale tentokrát ne - vždyť jsme sehráli pouze 12 krajských utkání a to od konce srpna - což je nejméně v 7mi leté historii.

Společně s Márou Pavlíkem jsme se v půlce září pustili do organizace zimní ligy, která se hraje na počest dlouholetého činovníka Petera Ogureke. Loňský první ročník přinesl kladné ohlasy, organizačně jsme zvládli dlouhodobý projekt pro 8 týmů tak pro rok 2017 jsme zvolili verzi s 12 týmy. Včera (2.12.2017) jsme zahájili prvním kolem, kde vznikl hned první problém, ale byl vyřešen. Prostě, ego a smýšlení dospělých se nesmí za žádnou cenu dostat na hřiště mezi děti. Ale jsou to zkušennosti, které potřebujeme abychom lépe ten kolotoč kolem mladých fotbalistů zvládali. Doufám, že podobným strastím se budeme vyhý bat a celá zimní liga dopadně tak jak loňský, první ročník.